Historie

Dobové pozadí vzniku CČS

Předpokladem pro vývoj, který později vyústil až v založení CČS se stalo osvícenectví a epocha modernismu. „Měj odvahu užívat vlastního rozumu!“ V této výzvě je jasně vyjádřena základní snaha osvícenství 18. století o prosazování vlády rozumu a jeho samostatného užívání. Neboť pouze ten, kdo dokáže přemýšlet a jednat sám za sebe, řídit se svým vlastním intelektem, se může emancipovat a osvobodit z područí. Zásadních změn doznává v této souvislosti přirozeně i tradiční náboženství a ruku v ruce s ním církevní praxe. S osvícenstvím je také nerozlučně spojen proces sekularizace. Na jedné straně představuje proces přechodu církevního majetku do rukou státu, na straně druhé, a to v širším slova smyslu, představuje redukci působení a vlivu církve v rozličných oblastech společenského života, v nichž hrála ještě nedlouho předtím důležitou, mnohdy dokonce rozhodující roli, ať již se jednalo o školství, politiku, či vědecké poznání.

Modernismus se pak následně v průběhu 19. a 20. století stal myšlenkovým proudem, který se snažil uvést do souladu historické křesťanství s moderní vědou a filosofií. Modernismus tak přišel se zásadně přelomovou tezí, „Dogmatické pravdy nejsou věčné, ale dobově podmíněné“. Mezi velikány této doby patří v evropském pohledu například Alfred Loisy, nebo George Tyrrell. V našem českém prostředí tyto myšlenky podnítily v roce 1902 vznik Jednoty katolického duchovenstva, sdružující české modernistické duchovní.   Činnost Jednoty katolického duchovenstva, ale neměla dlouhého trvání. V roce 1907 papež Pius X. odsoudil modernismus v encyklice „Pascendi dominici gregis“ /Pásti stádo Boží/ a jí předcházejícím dekretu „Lamentabili sane exitu“ /Však po žalostném skonu/. V roce 1910 pak ještě zavedl tzv. protimodernistickou přísahu, kterou museli skládat všichni kněží a i další osoby činné v církvi, či katolické teologii. Tím byla aktivní činnost Jednoty katolického duchovenstva definitivně potlačena, ale myšlenky modernismu rozhodně ne.

Bouřlivou atmosféru rozpadu habsburské monarchie a vzniku Československa silně vnímalo též duchovenstvo a tak 28.10.1918 došlo ke znovu obnovení Jednoty katolického duchovenstva pod vedením Jindřicha Šimona Baara. I nyníbyli modernisté ze strany církevní autority vystaveni značnému tlaku. Jejich pozice byla nesnadná. Pro římskokatolickou církev byli příliš světští a pro tehdejší společnost, odklánějící se stále více od církve, zase naopak příliš náboženští a katoličtí. Základním spisem, ze kterého je možno vyčíst reformní požadavky, je dokument „Obnova církve katolické v Československé republice“. Mezi zásadní požadavky patřil zejména požadavek na organizační samostatnost církve v Československé republice, na demokratizaci církevní správy, což znamená větší podíl laiků na řízení církve, dále požadavek na provádění liturgie v národním jazyce, zdobrovolnění celibátu a další.

21. června 1919 pak Jednota katolického duchovenstva vyslala se svými požadavky do Říma za papežem Benediktem XV. čtyřčlenou delegaci vedenou Msgre. Marianem Blahou, generálním vikářem na Spiši a členem čs. komise při mírové konferenci v Paříži. Dalšími členy delegace pak byl prof. Dr. Al. Kolísek, člen Nár. shromáždění, děkan Fr. Kroiher, člen Nár. shromáždění a univ. profesor Dr. V. Šanda. Jednání v Římě trvalo velmi krátce a kýžený úspěch nepřineslo. Drtivá většina požadavků byla odmítnuta, zřejmě i s odkazem na skutečnost, že byla v rozporu s ustanoveními Kodexu kanonického práva přijatého v roce 1917. V zásadě bylo z Říma svoleno pouze ke čtení z epištol a zpěvu v českém jazyce.

Rok 1919 byl také rokem, kdy v rámci Jednoty katolického duchovenstva došlo k založení radikálně modernistického sdružení Ohnisko. Po neúspěšné cestě do Říma se členové Ohniska na tajné poradě 6. srpna 1919 usnesli na realizaci „via facti“, kterou plánovali již v rezoluci z června 1919 při přípravě mise do Říma pro případ, že tato cesta nepřinese požadované reformy. 15. října 1919 došlo k rozpuštění Ohniska a následnému vzniku Klubu reformních kněží Jednoty československého duchovenstva s již pevnou spolkovou strukturou, jehož předsedou byl zvolen ThDr. Karel Farský. Pro Farského bylo v první fázi uplatňování „via facti“ zásadním a prvořadým úkolem zavedení českého jazyka do bohoslužeb. Bohužel pro věc samotnou,  byla v obecné rovině „via facti“ ponejvíce uplatňována ve věci kněžských sňatků, což silně nahrávalo kritikům reformy, přirozeně obzvláště ze strany katolické církve.

Reformní klub pod vedením Farského připravoval na Vánoce 1919 překlad latinské mše do českého jazyka Český misál. Dělo se tak za ostrého nesouhlasu nového pražského arcibiskupa prof. Františka Kordače, který byl jmenován do svého úřadu 16.9.1919. Tím byla překladatelská činnost Jednoty prakticky ochromena, neboť duchovní v obavách před možnými následky raději vyčkávali oficiálního rozhodnutí. Překladu se nakonec musel ujmout sám Karel Farský, neboť bez něho, by reforma byla prakticky neuskutečnitelná. Liturgii dle Farského Českého misálu uvedenou  poprvé na Vánoce 1919 pak lze vnímat jako přelomovou a historickou událost. Jen několik dnů po této historické události byla oficiálně ustanovena Církev československá, jejíž vznik byl odhlasován na valném sjezdu Klubu reformních kněží v Národním domě na Smíchově 8. ledna 1920.Ve vedení církve stanul dvanáctičlenný výbor, který dne 10. ledna vydal provolání Národu československému oznamující vznik nové církve a dne 11. ledna 1920 bylo toto prohlášení oznámeno lidu v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.

Vznik Církve československé v Rakovníku v datech:

prosinec 1918
– ustavující schůze vikariátní skupiny Jednoty katolického duchovenstva
18.prosinec 1919
– přednáška o nové církvi v rakovnické sokolovně
12.září 1920
– velký tábor lidu na rakovnickém náměstí na podporu nové církve z podnětu Josefa Kopeckého, zaměstnance státních drah
září 1920
– valná hromada všech místních členů nově vzniklé církve, zvolena rada starších a duchovní správce, vznik náboženské obce Rakovníku
únor 1924
– založení pěveckého odboru
prosinec 1924
– slavnost rozvinutí prvního praporu náboženské obce
květen 1925
– založení stavebního odboru
květen 1925
– založení odboru sociální práce
prosinec 1927
– ustanovena Jednota mládeže CČS v Rakovníku
13.května 1933
– zakoupení objektu ve Wintrově ulici – dnes sídlo cZŠ mistra Jana Husa
srpen 1948
– zakoupení objektu v Havlíčkově ulici – dnes sídlo náboženské obce a Akademie techniky 4.0

 

Více o historii naší náboženské obce se můžete dočíst v naší publikaci …